Právní rozbor vypracovaný k systému OnLineKnihovny.

Otázka 2. Pokud zní odpověď ano, tak musí být s touto skutečností seznámen prodávající, od kterého je publikace zakoupena?

Autorský zákon (č. 121/2000 Sb.) rozlišuje dvě podoby rozmnoženin: hmotnou a nehmotnou. Z hlediska právního je mezi nimi podstatný rozdíl: u hmotné rozmnoženiny dochází prvním převodem vlastnického práva ke konkrétní rozmnoženině k tzv. vyčerpání práv autora, autor ztrácí ve vztahu k této rozmnoženině svá majetková práva a na hmotnou rozmnoženinu, třeba tištěnou knihu, se pak v plné šíři vztahuje knihovní licence podle § 37 autorského zákona. Naproti tomu u nehmotné rozmnoženiny k vyčerpání práv autora nedochází - § 18 odst. 4 autorského zákona a na nehmotnou rozmnoženinu díla nelze obecně aplikovat knihovní licenci.

Elektronická kniha je z hlediska autorského zákona rozmnoženina slovesného díla v nehmotné podobě. Má-li knihovna ve svém fondu elektronickou knihu, může s ní nakládat následujícími způsoby:

1. Může ji absenčně půjčovat na čtečce, tedy se čtečkou. To znamená: knihovna absenčně půjčí svému uživateli čtečku s nahranou elektronickou knihou. Tento případ je v principu shodný, jako když knihovna půjčuje absenčně tištěnou knihu. Rozhodující je, tak říkajíc, existence nějakého hmotného nosiče, ať je to papír, anebo čtečka, který obsahuje rozmnoženinu díla a knihovna jej půjčí čtenáři.  

2. Knihovna může elektronickou knihu zpřístupňovat prezenčně ve svých objektech, a to na základě knihovní licence podle § 37 odst. 1 písm. c) autorského zákona.

Oba uvedené způsoby vyplývají z autorského zákona. K jejich realizaci není třeba, aby knihovna uzavírala jakékoli smluvní vztahy, a nemusí informovat prodejce, od kterého elektronickou knihu zakoupila. Připomínám ovšem, že autorům přísluší odměna ve výši 0,50 Kč za jednu výpůjčku, což stanoví § 37 odst. 2 autorského zákona a navazující příloha autorského zákona; tuto agendu realizuje na základě § 9 odst. 2 knihovního zákona za knihovny Národní knihovna České republiky, která příslušným kolektivním správcům hradí příslušnou částku. 

3. Knihovna může mít zvláštní smluvní vztah, v podstatě licenční smlouvu, s tím, kdo elektronickou knihu vydal, resp. od koho ji knihovna zakoupila. V této smlouvě může být sjednáno, že knihovna bude svým čtenářům zpřístupňovat knihu nad rámec zákonných ustanovení, tedy nad rámec prvních dvou možností, a to za určitých podmínek (třeba mohou být dohodnuty určité platby, které knihovna bude hradit nakladateli, a podobně).

Podle autorského zákona není možné, aby čtenář přišel se svojí čtečkou a knihovna by mu do ní nahrála elektronickou knihu ze svého fondu. Tento postup už je v podstatě darování, nikoli půjčování, a je nad rámec knihovní licence podle autorského zákona. Je ovšem možné, aby tento postup byl ošetřen smlouvou knihovny s vydavatelem – jde o variantu uvedenou výše sub 3.

Připomínám, že veškeré autorskoprávní záležitosti, o kterých jsem pojednal, se týkají pouze děl, která dosud nejsou tzv. volnými díly neboli u kterých od smrti autora, resp. posledního ze spoluautorů, neuplynulo 70 let, počítáno od prvního dne roku následujícího po roce, kdy autor zemřel (§ 37 autorského zákona). Pokud tedy například budete mít jako elektronické knihy dílo Karla Čapka, můžete s nimi nakládat bez ohledu na výše uvedená autorskoprávní omezení.